1. Blaha’s vyhnanec!

Blaha’s vyhnanec!

O své štěstí osudem jsi zmámen,

Světem chtě nest písní boží plamen,

Tenť vždy spálí nositely svoje!

Rubášem ti bude píseň tvoje;

Vlož si z trní věnec na své skráně,

Žehnaje tě líbal anjel Páně.

S světem rozluč se!

Před tebou on zavřel sady svoje,

V poušti jsi – jen písně jsou tvé zdroje,

Nemáš místa, uložit svůj spánek,

Vyhnán jsi – jen píseň je tvůj stánek;

Z růží krve své si upleť věnce,

Svět jich nemá pro vypovězence.

Ty jsi poustevník!

Nic ti nedá svět, ty jemu všecko,

Na kolenou tvých nebude děcko

O hubinku lichotně tě prosit;

Máš-li místo v srdci, kdes chtěl nosit

Myrtu, můžeš si tam křížek dáti,

S hady – ne s kadeří budeš hráti.

A tvůj život jest

Nevěsta, jenž v první noci zmřela,

Labuť, kteráž naposled již pěla

Život sváteční – jak ověnčená

V obět Kassandra, věštící žena,

Jako v Termopylách vojín hrdý,

Jenž si nesl rakev svou – štít tvrdý.