1. Dík tobě, pane na nebi,

Dík tobě, pane na nebi,

žes vymet ďábly z lidí,

však oko-li se rozhlédne,

přec dost jich ještě vidí.

Ač zmizel mnohý obrázek

juž z lidských hříchů tábla,

och, podoba v něm zůstala

přec nejhoršího ďábla!

A ďábel ten zná lomcovať,

že v kostech to až praská,

a zbaví-li nás rozumu,

pak sluje – k ženě láska!