1. Dítě.

Na úsvítě

Malé dítě

Padlo v chorobu,

Náhle mdlelo,

Vidmo mělo

Divných spůsobů.

Volá k matce

A dí sladce,

Jakby vánek dul,

Leč tok zvuku

Jak toul z luku

Matce v hruď se sul.

Dobrá máti,

Dej mně spáti,

Jsem tak celá mdlá,

V očích se mně

Dělá temně,

Spáť chci, máti má.

Tam je sladko,

Drahá matko,

Tam v té krajině;

Tam v tom kvítí,

Tam chci býti,

Tamto jedině!

S přízní jemnou

Anjel se mnou

Tam se prochodí,

A mně v lásce

Na procházce

Sladce lahodí.

„To jsou samy

Jenom klamy

Dcero rozmilá,

Jdou to stíny

A snů mlýny,

Že se’s rozčila.“

Slyšíš šepot

A strun tepot,

Jak jde sladkou hrou?

To zvuk čirý

Jeho lyry,

To hry jeho jdou.

„Žár hruď pálí,

Blud tě šálí

Dcero nebohá,

Jen buď tichá,

Zas se lichá

Ztratí matoha.“

Aj jak v kráse

Usmívá se

Matko, anjel ten!

Křídla chýlí,

Ke mně cílí,

Ke mně matko jen.

„O má dcero,

Jakés šero

Tobě temní zrak,

To jsou malby

Liché šalby,

To snů pouhých mrak.“

Viz těch křídel

Z nebes sídel

Matko, krásný lem;

Jak se skvějí,

Jak když slejí

Stříbro se zlatem.

Nýní stele

Rudobělé

Kvítí po zemi,

Na mne padá

Celá řada

Líljí s růžemi.

Aj teď více

Kloní líce

S křídel pověvem,

Již se shýbá,

A mě líbá

S nebes úsměvem.

Matka řeči

V kruté křeči

Více neslyší,

V bolném pláči

Zraky zmáčí,

Kdož ji utiší?

I mře dítko,

Jak když kvítko

Vysvědí zlý led,

S ním vše spása,

S ním vše krása,

S ním jí zašel svět.