1. Do hlubokých s břehu vod pacholátko upadlo,

Do hlubokých s břehu vod pacholátko upadlo,

Pro sličnost mu lidé anjela jméno dali.

Od smrti od náhlé ho kalá nechránila krása,

Anjel s nadhvězdných jen zachoval ho nebes.

Tož tváří k němu líbeznou tak promluvil anjel,

Oddav lílijový prut na památku jemu:

Poslední pacholátko milé, tvůj tento buď úpad,

Nesveď rozkošná k hříchu tě nikdy libost.

Svět moře jest, břehové po všem světu valně se šíří,

A člověk padkou snadno se potkne nohou.

Prut ten vezmi sebou, ten řiď tvé cesty budoucně,

Až ti změním s květným palmy ho druhdy prutem.