1. Drahá ty vlasti má,

Drahá ty vlasti má,

sladká a zpanilá,

jak slunce na nebi

ty jsi mně svítila.

Svítila, vodila

mým rájem blaženým,

ty také povedeš

ku hvězdám ztraceným.

Vodila, zpívala

celým živobytím,

ty v smrti zapěješ

slaďounkým hlasem svým.

Zapěješ, zazpíváš,

bych v tÓnu písně tvé

vzal s sebou na cestu

hlas matky upřímné.

Hlas matky upřímné,

zpomínky edenu

i slzu poslední

před hrobem cezenu.