1. Hořký doušek.

Oklamané děvče bloudí lesem,

v temno prchá před dnem necitelným,

na skalnatou lávku v hoři klesne

a začíná plakat usedavě.

Omšelý ten kámen staré skály

vyhlouben jest v jakous drobnou misku;

když se děvče k další cestě zvedlo,

je ta miska plna hořkých slzí.

Večer na to přiletí sem ptáče

z obvyklého kalíšku se napít,

kde se střádává mu s nebes doušek –

smočí zobák, zachví se, pryč letí.