1. I. 1920.

Ty velká mezi ženami,

již prosta údů mdlých

a ozářena hvězdami

Jsi nejkrásnější z nich!

Vavřínem skráň Tvá věnčena,

sňat s útlých beder kříž,

a v slávu nebes zdvižena

v taj božstva pohlížíš.

Sviť, hvězdo lásky hrdinné,

nám jasným plápolem,

ať sémě Tvoje nezhyne

duseno koukolem!

A kdyby v noční vichřici

žár pochodní nám zhas',

Ty svoje srdce hořící

zas vrhneš mezi nás!