1 Jak Penelopa přadeno své předu –

Jak Penelopa přadeno své předu –

do dálky hledím v obzor zatemnělý,

na moři pluje hrdina můj smělý,

kde slunce vychází v tom mračném středu.

Své myšlenky jak lodní plachty vedu

tam, kde se úsvit chvěje zrůžovělý,

kde kapky rosy na stráně se schvěly

a prozářily čistý křišťál ledu.

Má žhavá touha všechno obejímá,

jak orel pyšně letí do oblaků,

že z odvahy té duši závrať jímá.

Svět, život, vesmír, budoucnost svou celou,

vše vidím v hloubi předrahého zraku

jak záblesk slunce svítat nocí stmělou.