1. Jaký titul! Zpěvy to a Hněvy!

Jaký titul! Zpěvy to a Hněvy!

Nemohlo-liž na zpěvech býť dost?

Nač k nim přidán nelaskavý host,

Jenž nám hněvy ještě v zpěvech jeví?

A ty zpěvy! Nikde nezříť děvy,

Slaví se v nich jenom holá cnost,

Bez vnad sloh a chod jich vabů prost,

Nikde nejdou Musy na návštěvy!

Vězte vědci! Vyšší moc mne vede,

Není Pind, jest Sion Mús mých sídlo,

Není práv jen, Pegazem jenž jede.

Zpěvy s hněvem jedno mají žídlo. –

Jest to hněv, jimž mrak se zakaboní,

Když nám s nebe požehnání roní.