1. Kde k nebesům modrým vysoko pne vzhůru se skála,

Kde k nebesům modrým vysoko pne vzhůru se skála,

Že bystré oko jen krajinu dohlídne dolejší;

Kde s jekotem strašným se valí divoká řeka v důli,

Strašně hučí, zdaleka jako když strašný rachotí hrom,

A zpěněné vlny vzhůru metá, stříbříc keř i skálu:

Tam vysoké na skále stojí Lubor čarokrásný.

Černokadeřavou hlavu černá přílbice krýje,

Černý též i krunýř se jemu pne kol hrudi mužné,

Černý šat všecken jeho, jestiť i mlat jeho černý,

S přílbice jen bílý chochol ve větru pohrává,

A u nohou jeho černý chrt v tichosti spočívá. –