1. Kdož mi klidné doby vrátí,

Kdož mi klidné doby vrátí,

Doby, než jsem lásku znal? –

Teď vždy mám jen nýt a lkáti;

Neb mé srdce svírá žal.

Nekochám se v růži v květě,

Ani v skromné lilji víc,

Jenom v ní – neb krása v světě

Vedle ní – je všecka nic!

Kdybych trůny na rozdanou,

Jako vládce osud měl:

Její bych pak božskou vnadou

Nejkrásnější krásit chtěl.

Kdyby moje bylo nebe,

Slyš mne dívko milená:

Vyvolil bych k vládě tebe,

Neb jak Bůh jsi milostná!