1. Když mládenci a panny

Když mládenci a panny

se vodí dědinou,

mou mysl teskno jímá

pro lásku jedinou.

A jakže nemám teskliť,

když sedím sám a sám,

v šíř nade mnou se klene

svět jako hvězdný chrám.

V něm plyne zlatý měsíc,

duch v dálku plyne s ním,

kde na rov její svítí

svým leskem stříbrným.

Již hasnou světla v chatách,

vše ztichlo kol a kol –

Jak vítr podzimkový

mou duší táhne bol,

a hraje v strunách citu

svou srdce rvoucí hrou –

Mou mysl teskno jímá

pro lásku jedinou.