1. Krčma zapadlá, krčma temná,

Krčma zapadlá, krčma temná,

v ní básník vínem opilý

v čmoudu své zuřivé písně skládá,

jež krve nach, sliny zbarvily.

Nikdo jich nečítá, nikdo jich nezná

v opilství trhá a rve je sám,

jde bez nároků, cítí jen jedno,

čas jak se řítí v lůno tmám.

Vídá hvězdy v nocích shaslé,

jak kolují a víří kosmem,

líbá pak rythmy své dýšící mrazem –

Chtěl by mít potomka černých svých niter,

jenž šílenství jeho by dodýchal pel

a vzkřik, jako otec v sonettu zařval

a scepeněl.