1. Nade zemí noční, tmavou

Nade zemí noční, tmavou

Vznáší se propastí bezdnou

Tichý seraf nebevelkou,

Modrou perutí a hvězdnou!

Když hne křídlem mírošumným,

Sladké kolébavky znějí,

Spánku lethorosné kapky

A snové se dolů chvějí.

Kde však bolná, žhnoucí ňádra

Vkolébat se nechtí dáti

A dvě oči slzovlhké

V jemném klidu nechtí spáti:

Tuť on křídlem vkolébavým,

Líbošumným mocněj vane,

A tu z křídla pokaždé mu

Zlaté pírko – hvězda – skane!

A já, v ňádrech věrných koje

Nadšení a touhy svaté,

Půjdu světem šírošírým

Hledat jedno pírko zlaté;

Bych je zbožně, vřele vtopil

V purpurové ňader zdroje,

Psal ním v liliové listy

Lásky – tiché písně moje!