1. O bolestí mých krátké výkřiky,

O bolestí mých krátké výkřiky,

jak v srdce dýky smrtná vbodnutí!

Dravé zubce krutých žalů muk,

jež játra štěstí vězni z útrob rvou,

rvou bez konce a plakat marno jest

a hnusno, podlo lísat osudu.

Mých zraků zrcadla, jež černá nezří již,

slz jedem rosí – hořkým inkoustem,

v něž prsty v křečích smáčím v stírání

a v skálu ryji v krvi run svých vzlyk. –