1. Od té doby, co jsem Tebe,

Od té doby, co jsem Tebe,

Čarokrásná dívko, zřel,

Všechen poklid duše mojí

Pojednou mi vymizel.

Netěší mne docela již,

Co mne před tím vábilo,

Žádných půvab nemá více,

Co mne jindy blažilo.

Darmo usmívá se na mne

Záře slunce růžená,

Nadarmo, ach, ku radostem

Zve mne Vesna milená.

Všecka kouzla, všecky vnady

Milokrásné přírody

Nemohou víc sevřenému

Srdci dáti svobody.

Jediné mé potěšení,

Jediná má ještě slasť,

Která jaro žití blaží,

Jesti lásky sladká strasť.

Proto také jenom tenkrát

Srdce mé se raduje,

Pod večer když v tichém háji

Filoméla žaluje.

Krásný věnec blaženosti

Mně však, dívko, uviješ,

Zašepnou-li ústa Tvoje,

Že mne vroucně miluješ.