1. Polou ležím, polou sedím v posteli,

Polou ležím, polou sedím v posteli,

s bolavými zády robím nové číslo.

Je venku mráz a boží dopuštění,

někde snad si někdo na mne vzpomíná.

Polou ležím, polou sedím v posteli,

schátralý víc vztekem než-li nemocí,

časem odplivnu do studeného prázdna

a to patří vnukům Marxe pomlouvače.

S bolavými zády robím nové číslo,

hledám druhy pro lásku i pračky,

zatím co se genij lidské hlouposti

nad českými tiše vznáší vodami.

Je venku mráz a boží dopuštění,

psí počasí pro rheumatické lidi,

když není na koňak a není do smíchu

a hnusno být i chvíli mezi přátely.

Někde snad si někdo na mne vzpomíná,

na leccos vděčně vzpomínám si také

a hádám, kterým asi otrokům

je psáno nejdřív vysvobození.