1. „Proč tak brzce pomíjím?“ Zevsa se tázala Krása:
„Proč tak brzce pomíjím?“ Zevsa se tázala Krása:
„Krásou sem přiodil jen, co mizí,“ vece bůh.
Což uslyševše mladost a milost, kvítí a rosička,
Od mocného, slzíc, Zevsa ubíraly se.
„Proč tak brzce pomíjím?“ Zevsa se tázala Krása:
„Krásou sem přiodil jen, co mizí,“ vece bůh.
Což uslyševše mladost a milost, kvítí a rosička,
Od mocného, slzíc, Zevsa ubíraly se.