1. SMUTEK.

Mezi travou na lagúně

pučí kvítek fialový;

proč mé srdce touhou stůně,

snad ti zraky moje poví.

Ještě v chrámech fialově

obrazy jsou zavěšeny;

nechceš-li mně státi v slově,

nemá žití pro mne ceny.

Růžově a bíle kvetou

broskve, mandle s meruňkami,

a v mé modlitby se pletou

líce tvé, tvůj obraz známý.

Odvrať se, když se ti dvoří,

nevěř světa svodům novým,

sic mne navždy skryje v moři

západ rouchem fialovým!