1. Svítil měsíc, svítil smutně,

Svítil měsíc, svítil smutně,

Vánek tichou hranu vál,

Na hřbitově nade hrobem

Slavík touhou umíral.

Zaplakala bledá růže,

Pláč se tichem hrobu nes’;

Slavík mrtvý s okem zhaslým

Mezi trny k růži kles’.

Stál jsem němý blízko hrobu,

Slza bolu padla v zem:

V srdce, kteréž puknout chtělo –

A pomněnky kvetou v něm.