1. Svolání a zahájení sněmu.

Pernactvem šla zpráva bolestná,

že prý v zemi chasa neřestná

národ lesních pěvců zradou bouří,

po veslu v něm okem chtivým mhouří;

že prý zhusta opeření dravci

s čtvernohými spolčují se ssavci,

ba i vtírají se zpěvné mládeži

dopídiť se chtíce vládních otěží.

Hlášeno to pěvců vévodovi,

váženému v lesích doupnákovi;

žádáno, by mocným věhlasem

ve sněm svolal časem nečasem

všechny lesní zpěvné kruhy

a jejich krákoravé druhy.

Stalo se. V den stanovený

slétali se muži, ženy,

synové a dcery dospělé

do zelené stráně veselé.

Jedle, břízy, borovice

ptáků měly na tisíce;

a již na mohutném smrku

slavně znělo zvučné „vrkú,“

jímžto doupnák hlásil všem,

zahájen že ptačí sněm.

Ztichlo ptactvo v obvodě

jako ryby ve vodě.

Doupnák stručně,

ale zvučně

udal předmět porady,

důležité hromady.

Ptáku, který zdvihl křídlo,

vykázal pak pěkné bidlo,

aby přes nevelikou seč

učinil svou moudrou řeč.