1. Tichý tis nad růži stíny sklání

Tichý tis nad růži stíny sklání

Mezi hrobů ověnčené kříže.

Sladké zvuky o jen blíže! blíže!!

Slavíka snad líbé klokotání? –

Ach tak sladce nezní jeho lkání,

Kdo hlas ten uslyší půjde stíže,

Neb jej žel i touha k růži víže

Bez náděje jako milování!

Bolesťli, či slasť mé srdce jímá? –

V růžovém blankytu hvězdy rcete,

Ty růžemi ověnčená Lůno

Zdaž to ona – a jen růže dřímá? –

Či spí ona a jen růže květe? –

„Růže květe!“ růže jen? – Idůno! –