1 Už jaro zde, jenže se ještě

Už jaro zde, jenže se ještě

jak malé dítě zimou třese,

a nožka – slunce papršlek –

je bázlivě v kraj pustý nese.

Zde sedím mrzut v světnici

a nevím, což už venku kvete,

myšlének lonských hejno mne

svým pozdním mrazem ještě hněte.

A nevím, co těch myšlének

nedomyšleno ve hrob kleslo,

a co z nich květu opadlo,

a co z nich ovoce přec neslo.

A nevím, zdaž si myšlénky

mám nově z jara odchovávat,

a na podzim zas za živa

i svým se srdcem pochovávat.

Ba věru, mne už zmrzela

myšlének bujná, divá cháska,

a mrzí mne už jara květ,

ba mrzí i ta stará láska.