1. Z Alp větry řádí ulicemi a dvory,

Z Alp větry řádí ulicemi a dvory,

svůj sníh juž mají divoké hory

a začíná se psáti devatenáct set pět.

Je mrzutá, šedivá, nemocná zima,

tak stařecky belhá se vyhublý svět:

je noc a milenka mi po boku dřímá.

Dešť písku do oken noc metá zdivočelá,

dům chvěje se a hučí neznámá děla,

tma chladná hvízdá, skučí, zápolí...

Kdo že nás zahřeje rukama svýma?

Kdo že nás psem vyštve do polí?

Je noc a milenka mi po boku dřímá.