1. Zvony zněly, v kráse baldachýnu

Zvony zněly, v kráse baldachýnu

Slúhu Páně nésti nejvyššího

Vidět v zboru chvály pějícího

Lidstva hlasy blahých Serafínů.

Světel řady cestu v nočním stínu

Zjasňovaly od hrobu božího,

Ach, tu v říši nebes bloudícího

Bludné oči zhlídly nejprv Nýnu.

Klečící dle máti k blahahojným

Svatou vznášela se duší nivám,

V knize dléla pohledem pokojným.

Kněz lid žehná. Žhoucí tvář ukrývám

V hruď se tluka šeptem bohabojným:

Pane odpusť viny! Boha vzívám.