10. Ač nám’s, máti! zakrývala

Ač nám’s, máti! zakrývala

Svého narození den,

Přec jsem já to vyskoumala

Již předešlý týhoden,

Abych Tobě, co teď cítím v duši,

Přáti mohla, jak na dceru sluší.

Cítím sice, co mám přáti,

Ústa teď oněmila,

Nevím, kde tu slova bráti,

Bych cit svůj vyslovila;

Však Ty, drahá, milá máti!

Víš, co chci a mohu přáti.

Že tě ráda mám, ó máti!

Již jsem často řekla Ti,

Pán Bůh rač Tě zachovati,

Kéž Ti za mě odplatí;

Kéž Ti mohu věnce plésti

Z poslušnosti k Tvému štěstí!