10 Když ráno vzbouzím se, můj příteli,

Když ráno vzbouzím se, můj příteli,

má první myšlenka se nese k Tobě,

můj první pohled snivý, nesmělý,

ten patří Ti, můj drahý, v ranní době.

A písně moje jako pocely

se nesou modrou dálkou v sladké mdlobě,

by v objetí Tě vroucně sevřely

a zlíbaly Tvé drahé oči obě.

Pak lehce, aby nezahnaly sen,

se svinou jako křídla sněhobílá,

jež v kolébku mi dala dobrá víla.

A potom, když se zbudí drahé oči,

zpět ve svém letu nad mořem se stočí,

tak potichu, když vzchází bílý den.