10. Růži rovně, když se na usvítě

Růži rovně, když se na usvítě

Lásky dříve z rosy napije,

Pak svůj sluncy šarlat rozvije,

Tak je k zření ono krásné dítě.

Jmění vlastních, nimiž v bolné sýtě

Srdce lapá, sama nečije,

Před tím ruky vinné umyje

V nevinnosti, toho raní lítě.

Bezvědomě, v cytech samostatných,

Jako sama krása působí,

Nechce chatry křiků neposvatných.

Žel jen, že čas nad vší zemskou smělý

Krásou panství sobě osobí,

Trhej růži, přijdou slunce střely.