10. Sen.

Blahý to sen! ještě zřím to bůže,

Duch tou krásou ještě opojen;

Výše ode země jako sen

Ploula na ruměném dechu růže.

Hvězda ranní byla její druže,

Poslala jí záři od temen;

Kolem děvy chvěl se krásy den,

Světa tmavé zjasnilo se lůže.

S červánkami jitra sešla níže,

Srdce moje bilo v pospěchu,

K zemi, k zemi spěje anjel blíže –

A mou ruku jímá v úsměchu –

Zda mě políbila v objetí?

Ejhle, to již nevím zpaměti.