10. Stoje v strmé výši na Boubíně

Stoje v strmé výši na Boubíně

Tam svou obrať roznícenou tvář,

Kde tvou slávu osud chová v klíně,

Kde plá z otcův hrobů cnosti zář.

Květ domácí hájit proti chladu,

Požehnání snášet v stodolu,

Aby bratrstvo vyvázlo z hladu,

Budiž účelem tvých plápolů.

Zaslepen však leskem ošemetným,

Či zpitomen zhoubným zvykem letným,

Na západ-li toužíš žebravě,

K jisté vedeš bratry popravě.