10. Tušení!

Duše má, smutná-li budouc zakvílíš,

Neb si vůlí povznešenou popílíš,

Tam kde cíl chvalný ti ukáže zor:

Když kalich trpký zloba ti nalije,

V tváře upřímné nerozum uplyje,

Svým „ukřižuj“ houkne slepých ti sbor?

Ach to vím, měká duše má zapláče,

Zmáchané v koutek se zaleze ptáče,

Brzo pak vejrům pěje zas na vzdor.