101. Kdyby to snad někdy mohlo býti,

Kdyby to snad někdy mohlo býti,

Aby pro té země ozdobu,

Krása, cnost a pravda podobu

Lidskou ještě uvolili míti;

A jak člověk cítiti a chtíti,

Mluvit, dělat v tomto způsobu,

Bohmě! muselyby osobu

Této panny z cela na se vzíti:

Mnoho krás už viděl sem, než platí

Téměř o všech onna zkušenost:

Malá chyba velkou krásu špatí;

Jen tu slunce bez šplihy a mraku,

Jen tu dokonalé stvořenost

Dílo mému ukázala zraku.