101. Podnět ducha tam mne jíti trápil,

Podnět ducha tam mne jíti trápil,

Kde byt mají krásné uměny,

Abych, najda jejich prameny

Na Parnasu, moudrosti se napil;

Smělo na chlum nejvyšší sem kvapil

Rozpjatými v tužbě rameny,

Ano jinou, místo Mudřeny,

Zaslepenec, bohyni sem lapil:

Tak se kárá lidská drzost sama,

Když se rozum toulá v zánebí

Nohy blízká pohlcuje jama.

Proto radím, zvláště v mladém stavu,

Že týž pozor dáti potřebí

Na své srdce, jako na svou hlavu.