103. Osvěta.

Jedno jen světýlko v mutném sálu

Mutnou hlásivá slavnosti chválu,

A co každý si pomyslí host?

Na sta světel kdy se v sálu skvěje,

Společenské srdce se rozhřeje,

Vzájemná se zdělí mu skvělost.

Do daleka z oken záře hlásá,

Jakým plesem lid na hradu jásá;

Kyž to vlasti naší nádhernost.