103. Proti Milku, jenž mne postřeluje,

Proti Milku, jenž mne postřeluje,

Ještě bych sem našel obránce,

Asnad ve všehoji, ožance,

Aneb i v tom, který útěk sluje;

Ale jiné jest, co přitahuje

Sardce moje k této vzívance,

To, že jako skryté ve schránce,

Co den nové vnady rozvinuje:

Půvabům těm, jež sem spatřil vloní,

Takovou zná dáti omladu,

Jakby nyní vseté byly do Ní;

K počtu pak těch dávných, nepřesitných,

Ze dne na den čerstvou přísadu

Krás a cností připojuje kvitných.