105. Hlásá svět co slovo sebou jasné,

Hlásá svět co slovo sebou jasné,

Že můž Múza lidi omladiť,

A tu škodu jemu nahradiť,

Že mu s věkem radost mysli hasne.

Řeč ta vyšla z duše nevěhlasné,

Múza můž hruď slastně naladiť,

Leč zda může hořec osladiť,

Mrtvolám-li můž dáť sily spasné?

I kdo Múzám s myslí věrnou slouží,

Jak kdys Orest bývá v půhonu

Od stařeckých týrán demonů.

Jenom toho zlý trud neusouží,

Kdo zrak maje upnut na Sionu

Tajům jeho slouží do svých skonů.