106. Blaze bývá na přírody lůně,

Blaze bývá na přírody lůně,

Když se celá vesnou rozkochá,

A když s nebe každá rozsocha

Oplynula sladkým medem vůně.

Milo vládnouť na mohútném trůně,

Milo kráska baví jinocha,

A když moře bouřně nehrochá,

Milo kálať valy krotké tůně.

Leč vše rovno květům od korálů,

Jenžto vzduchem utrpují spálu

Sličny jsouc, jen když je moře stápí.

Leč to vše slast neuhájí sápí,

Ty jen slasti plíseň neuhnětá,

Jenž nám plynou v zdroji z Nazareta.