106. Věru divná osudů to hračka

Věru divná osudů to hračka

Panuje v té světa nížině,

Ta hle jest má nyní mistryně,

Která byla nedávno má žáčka;

Tajemství všech teď mi vykladačka,

Kazatel můj, chrám i svatyně,

Teď má vzívanka i bohyně,

Co jen ondy byla posluchačka;

Já sem hledal u ní žert a smíchy,

Ona pak jest tichý beránek,

Který snímá krajů těchto hříchy;

Už znám, že to víry povědění

Dáno jest i lásce za článek:

Člověk míní a Bůh divně mění.