108. Klidná luno! Svítíš všady stejně

Klidná luno! Svítíš všady stejně

Na údolí, pole, pažitě,

V palácech i v chudém obytě,

Všude leješ záři blahodějně.

Vzírá k tobě lidstvo zřejmě, tejně,

Pokoj hledá ten v tvém úsvitě,

Onen želí k tobě hlasitě,

A ten v zář tvou hledí beznadějně.

Ó hleď vlídně na bídáků tváře,

A jak ty zříš k světla ku původci,

Tak jim ukaž k nebeskému Otci.

Seber pokoj všechněch tichých nocí,

Nad nimižto kdy tvá vzešla záře,

A v jich srdce vlej je s blahou mocí.