109. Blaha tvého osnovy již řednou,

Blaha tvého osnovy již řednou,

Již dej Polsko výhost pověrám,

Nesluší ti lipěť k příšerám,

A s jich hráti tlupou se šerednou.

Puká srdce, bolem líce blednou,

Pohlédám-li ke tvým mezerám,

Utíkám se k svatým pečerám

A pláč leji pro strast pro bezednou.

Hledáš květů, leč jde tobě v jev

Místo nich jen synů tvojich krev,

A zlý oheň padá do tvých chrámů.

Nevykopuj ach si sama jámu!

Běda, když kdo sebeklamem stoná,

Nevyhnutně neduhem tím skoná.