109. Vyšel sem dnes ráno na zelenou

Vyšel sem dnes ráno na zelenou

Louku, kde je s kvítím otava,

A hle, nová pro mne postava,

Ji zřím ženstvem slavským obstoupenou;

Hodika tu s Bernhardovou ženou,

S Božetěchou Šarka, Častava,

Svata, Petrisa a Vojslava,

Rozvitu též vidím zašlářenou:

I víc ještě sousedek a svatek,

Po přeslici, meči pokrevných

Bylo zde bab, prabab, ujčin, matek;

Všecky Ji, co královnu svou, ctily

V poklonách a plesech ve zpěvných,

Potom zmizly, když můj příchod čily.