11. Jak zlatem zkropeny,

Jak zlatem zkropeny,

lesknou se vrchy,

žlutými kvítečky

zrající prchy.

Květinky zářivé!

V lék uchystány,

koho as palčivé

zhojíte rány?

Či ruce dělníka

v bolestné zněti,

zraněné při práci

pro ženu, děti?

Či v boji krvavém

vojína – reka,

jejž doma toužebně

matička čeká?

Ach, kdo ví, pro koho

v dalekém světě

úleva skrývá se

ve vašem květě!

Žel jenom, květinky!

ku lidstva vděku,

že v srdce zraněná

nemáte léku.