11 Jsi jako krásná kniha, v které čítám,

Jsi jako krásná kniha, v které čítám,

když probouzím se ze snů a svit denní,

Tvou sladkou píseň, letním jitrem vítám,

jež vroucně zpívá při mém probuzení.

Když pochybností krutou se tu zmítám,

to ráno vzchází jako usmíření,

nic osudu již svému nevyčítám –

v ten přístav pluji, nad nějž jistších není.

Jak plavec loď svou vedu v ona místa,

kde v modrých vodách klenba nebe čistá

a skvoucí azur s vlnami se snoubí.

Mé oko pátrá v tajemné té hloubi,

jak v knize čtu a krásy objevuji,

v ten klidný přístav v zlatém slunci pluji.