11. Když den se Tvého narození,

Když den se Tvého narození,

matinko, dostaví,

tu anděl, pokud ještě dřímáš,

Tě ve snách pozdraví.

A nakloniv se, jakby smavě

ze zlaté knihy čet’,

Tvé dobré skutky toho roku

Ti šeptem líbá v ret. –

Já věru nejvíc o Tvé lásce

co povídati vím;

neb její sladkosť každodenně

na sobě zakouším.

I nediv se, že světci tomu

přicházím v zápětí,

bych Tobě česť a díky vzdala

za všecky oběti.

Já také poslu-andělíčku,

když letěl do nebe,

svou modlitbu jsem odevzdala,

modlitbu za Tebe.

V ní za kvetoucí pro Tě zdraví

a za věk dlouhý ždám;

a že Bůh vyslyší mé prosby,

tu sladkou víru mám.