11. Pěstoun.

Kdo děti učíš ve škole,

Buď pilen ve svém úkole,

Buď otcem jim, buď mateří,

Ať tobě zcela důvěří.

Stroj zrakům jejich osvětu,

Kel duše jich veď k rozkvětu,

Nechť zrají v duchu plody jim,

Jak réva zraje na podzim.

Co kladeš v jejich mladou hruď,

To semenem jim věčným buď;

Jich ňádro spájej z pramenů,

Jež tekou s věčných čeřenů.

Střez před mrazem tu bylinu,

Co seješ v jejich hlubinu,

A vyplej buřeň koukolů,

Co kazí sej tvých oukolů.

Pouť jejich růžím ustýlej,

Vždy s láskou se k nim umílej,

A po životě po celém

Jim bývej strážným anjelem.