11 „Pojď – pojď!“ to ve výši kdes volá

„Pojď – pojď!“ to ve výši kdes volá

a zní to jako ptačí skřek;

já rozhlídl se: černá vrátka

a malý veský hřbitůvek.

A zase slyším: „Pojď – nu pojď již!

Víc nehleď světa na mumraj:

vždyť přelítl jsi světa koncem

a dosud neznáš blahých kraj.“

Já naslouchám a srdce buší,

a hlava klesá níž a níž,

a pojednou tak luzně hledí

ty hnědé hroby, rudý kříž.

Je pravda! Nač se plavit mořem,

nač slézat strmých horstev lem:

zde zcela nízký pahrbeček

a za ním zcela nová zem!