11. Slunce skví se na obzoru –

Slunce skví se na obzoru –

Noc potápí tvorstvo v sen;

Tvor se vine v lásce k tvoru,

A tak končí láskou den.

Lilje touhou odumírá,

K růži lne karafiát –

Mnohý květ svá ňádra svírá,

Chtě v nich žel svůj pochovat.

Každý kvítek láskou dýše,

Háj naději slibuje –

Hrdlička o lásce tiše

Se svým milkem cukruje.

Potok lesklý jako hádě

Šeptá vrbám lásky bol –

Celý svět se koří Ládě,

Samať vládne kol a kol.

Dítko sní již na kolébce,

Sní o blahu lásky jen;

„Dobrou noc“ mu anděl šepce,

Jenž mu střeží líbý sen.

A já s citem stále v bojích

Mám se odříc' lásky spas –

Kde vše plesá v citech svojích,

Vesmír jeden lásky hlas? –