11 Teprve srpen. S oblohy

Teprve srpen. S oblohy

záře a teplo jen srší,

a přece již s agátu před domem

vše listí jak v podzimi prší.

Sotvaže větérek zavěje

a sotvaže větev se skloní,

již ku zemi sežloutlé listí to

jak zlacený deštík se roní.

Zamyšlen dívám se oknem ven

a chvěju se, podoben věchu –:

musí to přece být pěkné jen,

když člověku prchnou dny poslední

tak v plničké záři, tak v spěchu!