11. Touha.

Niobe, jak pověsť praví,

Byla v kámen proměněna;

O Progni se dí, že byla

Ve vlastovku přetvořena.

Bych tvým zrcadlem moh’ stát se,

Všech tvých krás se dopátrati,

Anebo tvým rouchem stát se,

A tě něžně objímati!

Ó bych lázenská. co vlna

K tobě moh’ se přimíliti,

Anebo co vonný olej

Půvabům tvým posloužiti!

Bych byl stužkou na tvých ňádrech,

Neb tvou z perel točenicí,

Neb tvým střevíčkem a cítil

Nožky tvé tisk lahodící.