11. Usnul les – a poutník měsíc

Usnul les – a poutník měsíc

nad tím nočním světem kráčí

bledý, smutný jak syn kletby,

že mně teskno, že mně k pláči.

A tou slzou uvolním si,

já ní schřadlé srdce zrosím,

a v tom svadlé lístky bledé

z doby mladé lásky nosím.